BK Chropyně

Tréninkové hodiny pro sezónu 2010/2011

Členové oddílu

Dospělí

Mládež

Vedení

Předseda oddílu: Jaroslav Malík
Ekonomka oddílu: Zdena Mekysková
Jednatel oddílu: Marie Hradecká
Další členové výboru oddílu: Viliam Hatala, Zuzana Konvičná, Petr Zavadil

Historické začátky badmintonu v Chropyni

Badminton jako hra :  

Tehdy ještě městečko (nyní již město) Chropyně žilo na počátku šedesátých let minulého století všemi průvodními znaky města, kde se budovaly průmyslové závody a současně s nimi i činžáky pro jejich mladé zaměstnance. Původně se u činžáků hrával volejbal, ale po- stupně začalo zájemců o volejbal z různých důvodů ubývat.  Nicméně někteří skalní sportovci hledali jiný vhodný sport  pro rekreační účely, který by nevyžadoval účast aspoň desítky sportovců jako volejbal. A nemuseli dlouho hledat. Už v té době bylo vidět kolem činžáků poskakovat dvojice různého věku, jak odpalují míček ve tvaru košíku raketami podobnými tenisovým, jenže menšími. Bylo zjištěno, že tato hra se jmenuje badminton, takže se houfně kupovali míčky a rakety.  Začalo se hrát a zjistilo se, že těla dostala zabrat daleko víc než při volejbalu a taky i to, že badminton je sport se skutečnými pravidly a dokonce už i se soutěžemi.

 

Pionýři badmintonu v Chropyni :  

Kdo byl prvním, kdo položil základy badmintonu v Chropyni ? Byly to dvě manželské dvojice - Vlasta a Luboš Wernerovi, Jarka a Laďa Chlebníčkovi, ke kterým se přidali Miloš Meduna a Vilda Hatala. Co do zásluh však patří prvenství jednoznačně Lubošovi Wernerovi.  Začalo to tím, že naproti činžáku Wernerů a Chlebníčků stála dřevěná bouda stavařů a vedle ní rovný plácek, který Luboš Werner s rodinou ještě srovnal. Na lajny si „vypůjčil“ vápno od stavařů, trámky na kůly ze stejného zdroje a konečně Vlasta Wernerová ušila síť ze starých záclon. A hrálo se. A to dokonce podle pravidel badmintonu, které Luboš Werner někde sehnal. K těmto se postupně přidali další obyvatelé onoho činžáku, ale hlavně už i mladí kluci, tehdy ještě žáci - Jarek Malík, Pavel Werner, Jirka Povalač. Dvorec byl při vhodném počasí trvale obsazen a opuštěn byl až s podzimem. V tu dobu však parta usilovně brigádničila na stavbě nové tělocvičny, kde jak pevně doufali, urvou si kus času pro svůj badminton. Nicméně manželé Chlebníčkovi, kteří měli svůj druhý domov v Závodním klubu v něm v zimě tajně trénovali, aby zorganizovali v jeho sále 14. února 1964 I. badmintonový turnaj v Chropyni s těmito výsledky :  

Dvouhra žen:    
    1.Chlebníčková                       
Dvouhra mužů:    
    1.Res (Lokomotiva Brno)
    2. Topolánková
    2. Hatala                                                                                             
    3. Wernerová
    3. Juřena, Werner

Pikantní na turnaji byla skutečnost, že Luboš Werner si špatně vysvětlil pravidla a do té doby byla pro nás plocha mezi sítí a čárou pro podání „tabu“. Tam byl prostě aut. A právě toho využil hráč Lokomotivy Brno Res (t.č. montér KPS Brno na výstavbě závodu), který chropyňáky udolal svými „kraťasy“.   
 

Oddíl badmintonu TJ FATRA Chropyně:

 Začátkem jara dvorec u boudy vyschl a hrálo se na něm opět až do podzimu, ale už v červnu byla slavnostně otevřena nová tělocvična, kde se po velké diplomatické bitvě podařilo Lubošovi Wernerovi získat 2 hodiny týdně a možnost nalajnovat si dvorec pod jevištěm. To však jen pro začátek, protože hlavní výbor TJ vida velký zájem o náš sport, podlehl obrovskému tlaku a velkomyslně schválil jak v úterý, tak i ve čtvrtek po šesti tréninkových hodinách a nalajnovali se další dva dvorce, ale - musel vzniknout oficiální oddíl, což se na podzim r. 1964 stalo a prvním předsedou se stal automaticky Luboš Werner. V té době už Luboš zjistil, že nejbližší soupeři jsou v Malenovicích u Zlína a tak tam s Vlastou zajeli na průzkum, který byl velmi prospěšný. Jednak si poznamenali různé metodické pokyny, návrhy na úpravu raket (tehdy jen dřevěných), které míče kupovat atp., ale hlavně dojednali první přátelské utkání. Hráči byli připraveni na krutou porážku, ale opak byl pravdou. Malenovičtí v domnění, že nás přijdou učit, vyslali své „B“- čko, které na chropyňské nestačilo, takže 1. oficiální přátelské utkání skončilo výsledkem :

TJ Fatra Chropyně  – TJ Slavoj Malenovice    7  :  4  
Družstvo TJ Fatra Chropyně nastoupilo v této sestavě:
    Muži: 1.Hatala,2.Meduna,3.Juřena,4.Werner
    Ženy: 1.Chlebníčková, 2.Topolánková, 3. Wernerová.

Následovalo několik přátelských, ba až velmi přátelských utkání s TJ Moravská filharmonie v Olomouci s prohrou 5 : 6 (ukončeno v kavárně hotelu Palác) a v Břeclavě s družstvem tehdejších přeborníků republiky dorostu TJ Tatran Poštorná s výhrou 7 : 4 (ukončeno s funkcionáři Tatranu v restauraci „Koruna“).  

 

Badminton jako soutěžní sport :  

Po těchto zkušenostech bylo výborem oddílu rozhodnuto, že družstvo je dostatečně způsobilé k tomu, aby se přihlásilo do krajského přeboru, takže se v r. 1965 přihlásilo do krajského přeboru. První rok se v krajském přeboru družstvo vlastně jenom oťukávalo, ale hned v následujícím soutěžním období 1967/1968 postoupilo do II. ligy a to i přes důsledné omlazení družstva, kdy z původního družstva zůstal jen Vilda Hatala. Ostatní, tehdy již čtyřicátníky (jako „B“ družstvo soutěžili v krajském přeboru) vystřídali Jarek Malík, Jirka Povalač, Karel Bittner, Pepík Janda a Mirek Janda, Naďa Šrámková, Irena Bradíková a z Přerova byla „zakoupena“ Dana Miková.  Památné bylo utkání kvalifikace o II. ligu, v kterém se naše družstvo utkalo s vítězem severomoravského krajského přeboru Slavojem Český Těšín, které skončilo 4 : 4, ale naše družstvo zvítězilo díky lepšímu skóre.

Postup našeho družstva do II. ligy byl významným impulsem k rozvoji mládežnického badmintonu oddílu.

 
Rozvoj badmintonu v Chropyni:

Nebylo vůbec jednoduché začít si v tehdejší konzervativní Chropyni a v době normali-zace něco se sálovým sportem, který hráli lidé převážně kolem čtyřicítky a navíc nemá český název.V nové tělocvičně měla zelenou především gymnastika a to na všechny způsoby, zejména na ten spartakiádní. Naštěstí však badminton začali hrát i ti, kteří na tom byli kádrově docela dobře (Karel lakomý st., Milan Ondra, Pepík Janda, Zdeněk Pacola, Mirek Laidorf) a začali za nás dosti důrazně „lobovat“v hlavním výboru TJ a ten měl vlastně jen jednu pod-mínku – musíme oddíl důsledně omladit. To jsme vlastně už začali, protože mimo dorostenců, kteří už hráli II. ligu (Malík, Povalač, M. Janda) to byli Pavel a Vlasta Wernerovi Marta Lakomá ml., bratři Vozihnojovi a velice nenápadně Kája Lakomý a Laďa Janda, kteří snad byli v tělocvičně denně a kdykoli byl některý dvorec volný, nezaváhali.

Mládežnické soutěže :

Zájem mládeže o badminton přinutil vedení oddílu, aby zajistili jejich systematickou přípravu.Usoudilo, že nejvíc předpokladů má k tomu jako voják z povolání Milan Ondra a ten tuto funkci přijal bez většího reptání. Mimo to bral sebou z „vojenského činžáku“ několik žáčků. Pravdou je, že v té době šlo při tréninku skutečně víc o disciplinu, než o nějakou technickou přípravu. Milan učil děti to, co odkoukal od hráčů vyspělejších družstev a až po nějaké době čerpal z velmi zjednodušených skript, které vypracovali manželé Benešovi (průkopníci badmintonu v tehdejší ČSR) z Prahy.

Nicméně, práce Milana Ondry začala přinášet výsledky a žáčci se začali prosazovat. Takovým prubířským kamenem, jak na tom který oddíl s mládeží je, se stal „Vánoční turnaj žáků“ v Břeclavě, kterého se pravidelně zúčastňovali oddíly z celé republiky. Je skutečností, že na chropyňské žáky na tomto turnaji celá sedmdesátá léta nikdo neměl a jen občas jim konkuro-vali žáci z Liberce - Pavlovic. Tehdy to byl snad jediný celostátní turnaj, kde si žáci mohli změřit síly a to ve všech věkových kategoriích. Nutno však dodat, že v té době bylo žákov-ských tréninkových center s takovým zázemím jako u nás velice poskrovnu. Mimo Chropyně a Liberce – Pavlovic se začala se žákovskými družstvy systematičtěji pracovat Praha (Kom-presory), Český Krumlov, Bohumín a Židlochovice.

V té době, tj. začátkem sedmdesátých let však v žákovských a později i v dorosteneckých kategoriích jednoznačně dominovali Kája Lakomý a Laďa Janda s Jarkou Burešovou a Věrkou Keprdovou. Tato čtveřice byla v kádru dorostenecké reprezentace a získala pro oddíl nejvíc titulů přeborníků ČSR i ČSSR a to jak v soutěžích jednotlivců tak družstev. A Karel Lakomý reprezentoval ČSR i jako dospělý a získal ve čtyřhře s Michalem Malým (kdy hráli oba za Spoje Praha) i několik mezinárodních titulů. Toto družstvo bylo beze sporu nejúspě-šnějším v celé historii chropyňského badmintonu.

Od poloviny sedmdesátých let dostal Milan Ondra zdatného pomocníka. Přišel mu s tréno-váním mládeže pomoci Franta Dufek, který do tělocvičny „dotáhl“ mimo svých dětí i několik dětí z „Hradu“ (Brožíci, Štrublík, Zajíček, Hradil, Nechvátal, Lakosilová atd..), takže v té bylo registrováno téměř čtyřicet žáků a tréninky se musely různě dělit a kombinovat. Nicméně z této kvantity se podařilo vytěžit i kvalitu a to zejména v krajském měřítku. Jitka Šrámková, Zdeňka Grézlová, Radka Vízdalová, Jarka Hánošová, Jirka Krejčíř, Franta Zapletal, Karel a Pavel Brožíkovi, a v celostátním měřítku Mirka Juřenová, Jirka Dufek a Petr Čech. Dokonce Petr Čech s Jožkou Hrubým tvořili dlouho neporazitelnou dvojici a jako dorostenci získali titul přeborníků ČSR. Mimo to Petr Čech s Jirkou Dufkem byli nominováni do dorosteneckého družstva ČSR. A další rok sice již bez Petra Čecha a Jožky Hrubého, získalo družstvo ve složení Juřenová, Vízdalová, Hánošová, Šrámková, Dufek, Fr. Zapletal, K. Brožík a Zajíček titul dorosteneckého přeborníka ČSR. .

Dá se říci, že v té době neměl chropyňský badminton žádné problémy s mládeží. Jakmile jedna skupina přešla do starší věkové kategorie, už tu byla skupina, která ji zastoupila.

Stalo se tak i koncem sedmdesátých let, kdy nastoupila do žákovské kategorie skupina, kterou tvořili Yvona Utíkalová, Radka Dufková, Věrka Šuranská, Roman Janoštík, Tomáš Zapletal, Radek Heger a Dušan Nechvátal. Nejprve v žákovských kategorií a později i jako dorostenci pokračovali ve výborné reprezentaci našeho oddílu. Vedle četných žákovských dorostene-ckých přebornických titulů Romana Janoštíka a Radka Hegra jak ve dvouhrách, tak čtyřhrách a medailových umístněních Yvony Utíkalové a Radky Dufkové to byli titul přeborníka ČSR družstev.

Jenže v té době, a to od poloviny osmdesátých let došlo v republice k očekávanému boomu mládežnického badmintonu, protože každý oddíl, který měl v soutěži družstvo dospělých musel mít nejméně jedno družstvo mládeže. Konkurence tudíž přibilo a získat přední místa v celostátním měřítku bylo dosti obtížné. I tuto situaci však naši mládežníci ustáli.

V oddíle rovněž došlo ke změnám na trenérských postech. Milan Ondra stále vedl družstvo mladších žáků, ale družstva st.žáků po Frantovi Dufkovi převzali Svatka Malíková

a Vilda Hatala který ukončil svou dlouholetou kariéru hráče a kapitána „A“ družstva dospělých a začal se věnovat jen mládeži.

Z dalších žáků v určitém meziobdobí cca 2 let zaznamenali v celostátním měřítku velmi dobré výsledky Martina Wernerová s Petrem Janoštíkem, kteří sice nezískali tituly přeborníků ČSR, ale pravidelně se umístňovali na medailových místech. V krajských soutěžích si velmi úspěšně vedli Jana Málková, a Věra Šuranská.

Po nich nastoupila početně velmi silná skupina, kterou tvořili Veronika Mitková, Marcela Plevová, Romana Přecechtělová, Katka Hatalová, Libor Heger, Ivan Juřena Jirka Koňařík, Aleš Dosoudil, Zdeněk Zdražil a Michal Klaška.

Toto družstvo získávalo pravidelně tituly krajských přeborníků v soutěži družstev jak v kate-gorii žáků i dorostenců.  Na přeborech ČSR družstev získalo toto družstvo dvakrát druhé

místo a jedno třetí. V soutěžích jednotlivců v kraji opět získalo téměř všechny medailové pozice ale na přeborech ČSR uspěla pouze Hatalová, která získala dva přebornické tituky a to ve čtyřhře(s Haškovou - Č.Krumlov a Lubasovou – Kompresory Praha) a pravidelně medai-lová umístnění v soutěži jednotlivců..   
Po této velké skupině se už nepodařilo dát dohromady tak kvalitní kolektivy jak tomu bylo v minulosti. Po roce 1992 to už byli jen velmi dobří jednotlivci. V Krajském měřítku to byla Marika a Patrik Polákovi a později zejména Zuzka Malíková a Lucka Hradecká, které získá-vali medailová umístnění i na přeborech ČSR.